Dizík rozjíždí kariéru :D
V rámci pokusu vyzkoušet trvanlivost svých nervů, přihlásila jsem Dizíka na neoficiální agility závody, kdy jsem pečlivě vybírala takové, které se konají nedaleko a mají kategorii pro štěňátka, do které se ještě vejde moje již poněkud odrostlejší kelpiátko :D. Neoficiálky v Šumperku tyto podmínky splnily, a tak jsme mohly s Dizulínem vyrazit.
Volba padla na cestu vlakem, kterou máme již mnohokrát vyzkoušenou a následně nedlouhou cestu pěšky po Šumperku, které se již zdála být poněkud rizikovější. Kdo zná moji orinetaci v mapách, ví). Ale Šumperk je docela přehledné město a cesta na cvičák jednoduchá a krátká, tak jsme to i s mapkou vytištěnou ze seznamu zvládly s přehledem).
Hry pro štěňata byly dvě, oboje tuneliády - v prvním běhu jsme skončily na 12. místě z 15 zúčastněných prcků. Hlavní příčinou byly nejenom moje pomalé nohy, ale především několikanásobná odmítačka na jednom z tunýlků. Odmítačka samozřejmě mojí vinou, moc jsem Dizce utekla v obavách, že zase nestíhám :D. Druhý běh s výsledným 7. místem (opět z 15) byl moc pěkný a čistý). Na náš výsledek měla největší vliv mnou zvolená trasa - volila jsme tu nejdelší (myslím, že nikdo jiný ze závodicích si už nic delšího nevymyslel :D), aby měla Dizule dostatek prostoru na srovnání a já dostatek prostoru pro své pomalé nohy. Nejvíc mě Dizulka potěšila neřešením agilitního vodítka, které si vyzkoušela poprvé a 100% odložením na startu). Paráda.
Po bězích jsme ještě bokem zkoušeli zónu na kladině a už to začíná vypadat o fous lépe :).
Ono to asi půjde).